Rozhovor: Patrik Růžička
29.06.2018 14:06
Hned po půl roce jste ale z Anglie zase odcházel. Proč ?
Začínal v Budějovickém Dynamu, ale už v devatenácti letech odešel hrát fotbal do zahraničí. Po Anglii a Kypru nyní střílí góly ve Švédsku. V obsáhlém rozhovoru vypráví například o své netradiční kariéře, švédském prostředí ale třeba i o tom jak ho fotbal zavedl do domku uprostřed pouště.
Patrik Růžička v dresu švédského Hudiksvallu
Tak zaprvé, jaké byly vaše fotbalové zacátky ?
S fotbalem jsem začínal asi v 7 letech v Dynamu, přivedli mě k němu rodiče (do té doby jsem závodně jezdil motokros, ten byl ale finančně moc náročný.)
Vetšinu své mládežnické kariéry jsem hrál právě tam, dvakrát jsem byl hostovat v SKP ČB - ve 14ti a 18ti letech.
Byl jsem technický a rychlostní typ, s míčem jsem byl snad každý den.
Miloval jsem hraní pouličního fotbalu. Já a Zdeněk Linhart jsme často trávili dny na betonových hrištích na Palačáku nebo Máji (Českobudějovická předměstí) a hráli jsme tam proti tamním přesilovkám romských playerů. Věřím, že právě díky tomu jsem si vybudoval takovou techniku.
Také jsem byl poblázněný Ronaldem, snažil jsem se převést snad každou kolobežku z televize na hrište, často až mockrát.
"Ale co, hlavně, že jsem ho vymotal na tý lajně", říkal jsem si.
Mládež zde má nadstandardní zázemí a já byl vždycky moc rád, že jsem se mohl učit právě tam.
Z Dynama mám ale rozporuplné vzpomínky. Zažil jsem zde skvělé chvíle a poznal ty nejlepší kamarády. Problém ale byl, že jsem moc pravidelně nehrál. Často mi bylo vytýkáno, že jsem malý a hubený - holt jsem kluky dorostl trochu později.
Co vás vedlo k tomu, že jste již v 19 letech odešel z Česka do Anglie ?
Těch důvodů bylo mnoho, kdybych to shrnul tak jsem věděl, že mě v ČR nic velkého nečeká a zhruba od 16ti let
jsem měl představu o tom co chci, poslední rok už to bylo jen nutkání sbalit se a vypadnout.
Navíc jsem zrovna složil maturitu a následně zkoušky pro možnost přijetí ke studiu v USA. To jsem si sám nemohl dovolit a tak jsem se skrze jednu agenturu snažil najít školu, která by mi nabídla akademické a sportovní stipendium. Postupně se ozvalo pár škol, ale už byl červen a já jsem tak nejdříve mohl nastoupit až od příštího ročníku. Paradoxně se mi začalo dařit v Dynamu a trenér Hoftych si mě v přípravě vytáhl do Áčka s tím, že by mi dal šanci se ukázat. Bylo tedy na mně jak s následujícím rokem naložím. Popravdě to ale nebylo složité rozhodování. Zvolil jsem zahraničí.
Bylo pro Vás težké odejít v 19 od rodiny a prátel do zahranicí ?
Ne.
|
Profil:
jméno: Patrik Růžička
datum narození: 10.1.1994 (24 let)
pozice: křídlo
klubová kariéra:
• Dynamo ČB
 (01/02 - 13/14)
• SKP ČB
(07/08, 11/12 oboje host.)
• Kingstonian FC
 (14/15 - 15/16)
• Cetinkaya TSK
 (kypr) (15/16) - nenastoupil do sout. zápasu
• Bagcil FC
(kypr) (15/16) - nenastoupil do sout. zápasu
• Abbey Rangers
(16/17)
• Farnborough
(17/18)
• Beaconsfield
(17/18 host.)
• Fleet Town
(17/18 host.)
• Hudiksvall
 (17/18 - nyní) |
Hned po půl roce jste ale z Anglie zase odcházel. Proč ?
Kingstonian FC jsem opustil půl roku před koncem sezóny 15/16 a odletěl na zkoušky na Severní Kypr. Bylo to doslova ze dne na den. S manažerem v Kingstonian jsem se neshodl na mé pozici v týmu a tohle znělo zajímavě a lukrativně. Tam jsem ale silně narazil... Tamní federace totiž nebyla pod UEFA a já neměl tušení do čeho jdu. První týdny byly famózní a já zůstával v pětihvězdičkových hotelech. To bylo za klub Cetinkaya TSK. (nejbohatší tamní klub) Jeden den ale přijeli dva Ghaňani a druhý den podepisovali (pravidlo tamní soutěže byly také maximálně dva cizinci na tým). Bylo to zvláštní. Poslali mě tedy do jinýho týmu a to bylo peklo "Bagcil FC". podepsali mě. zabavili mi pas, abych nemohl odletět (standardní postup) a asi měsíc jsem žil v domku uprostřed pouště. Když už mi konečně agent, který mě tam dostal, domluvil "propuštení", odvezli mě na letiště, kde jsem musel přenocovat tři noci než mi byla vyřízena letenka. poté jsem se vrátil do Londýna. Vypadal jsem jako Robinson po opuštení ostrova. Začal jsem pak od znova za Abbey Rangers.
Během minulého roku jste v Anglii vystřídal hned čtyři kluby. Jak se to všechno přihodilo ?
Povedla se mi předešlá sezóna, ve které jsem nastřílel 28 gólů. V létě jsem podepsal s Farnborough FC, klub se skvělým zázemím a bohatou historií.
Ve vedení je ale kontroverzní charakter. Myslím, že tuto sezónu dokonce prolomil nějaký rekord, jelikož se v kádru protočilo snad přes 60 různých hráčů.
Já byl dvakrát na hostování. Vždycky šlo o 4 týdenní kontrakt, což v prvních 3 měsících sezóny není úplně ideální. V druhém hostování jsem se ale opět rozstřílel, po 11 zápasech jsem byl na 10 gólech. A tak si mě vytáhli zpátky. V sobotu jsem hrál hrotového útočníka za Fleet Town na hřišti, které bylo nakloněné na stranu a míč po něm poskakoval jak hopík, v úterý mi skončilo hostování a ve středu jsem nastupoval k pohárovému utkáni za Farnbourough proti rezervě Bournemouthu FC. S týmem jsem se naposledy viděl v přípravě a v šatně jsem se dozveděl, že jsem v základu. Žádný trénink, žádné info předem, prostě mě tam hodili a "plav!"... Samozřejmě to byl kolotoč. Naštestí jsem ten zápas nějakým způsobem zvládl, i když jsem po hrišti lítal jak utrženej vagón a my uhráli remízu 2:2 (vypadli jsme na penalty).
V zimě jste znovu měnil působište - z Anglie jste zamířil do švédského týmu Hudiksvall. Jak se tento zajímavý přestup udál ?
Nelíbilo se mi, jakým způsobem se věci vyvíjeli a taky už jsem vyhledával změnu od života v Londýně. Přeci jen je to po čase takový stereotyp, celý den jste v zápřahu a všechen zbývající "volný" čas strávíte na cestách právě na tréninky a zápasy.
Byl jsem v kontaktu s mým agentem, který se právě nacházel ve Švédsku a shodli jsme se, že by to mohlo být pro mě momentálně to nejlepší řešení. Hudiksvall měl navíc velký zájem mě vidět a já tak neváhal a sednul do letadla. Nejdříve šlo o 2 měsíční zkoušku, ale podepisoval jsem hned druhý týden.
Po 12 zápasech jste s Hudiksvallem na druhém místě severní části čtvrté švédské ligy. Myslíte s týmem na postup ? A jak se daří vám osobně ?
Rozhodně ano, postup je prvotní cíl. Vybudoval se zde nový tým včetně trenérů, kteří přišli z Allsvenskan (Švédská nejvyšší soutež), profesionalitu kádru i vedení tréninku mohu jen pochválit. Věřím, že podmínky jsou zde nadstandardní na jakoukoliv 4. nejvyšší soutež.
Mně osobně se velice vydařila příprava. Na začátku souteže jsem navíc dal gól v nastavení a urval tak bod s konkurenčním týmem. Očekával jsem, že vše půjde dle představ.
Pak jsem ale začal mít problémy s kotníkem. Když už jsem hrál, těžko jsem si zvykal na odlišný styl fotbalu než byl v Anglii. A aby toho nebylo málo, zlomil jsem si při jednom zápase lícní kost. Začal jsem moc přemýšlet a hledat důvody a způsoby, někdy to chce ale prostě čas.
Teď si nemohu stěžovat, tým šlape a mně se daří herně i střelecky.
Již jste stihl s Hudiksvallem vyhrát jeden pohár, o co šlo ?
Šlo o poslední kvalifikační utkání do národního kola Svenska Cupu. Nyní už jen čekáme na los a uvidíme, koho dostaneme z 1. či 2. nejvyšší souteže.
Kluci měli v minulosti štestí, poprvé hostili Malmö FF, a pak IFK Göteborg.
Patrik Růžička na fotce 3. zleva v prostřední řadě
Dosud jste hrál za juniorku Dynama, v nižších anglických ligách a nyní nastupujete ve čtvrté švédské lize. Jaké jsou rozdíly mezi jednotlivými soutěžemi ?
Rozdíly jsou obrovské. Juniorská soutěž je přechod mezi mládežnickým a dospělým fotbalem, takže jsou tam kvalitní a nadějní hráči, ale je to odlišná rychlost a hlavně nehrajete pod tlakem. Obzvláště pak oproti "non-league" fotbalu v Anglii, tam to možná postrádá (pro někoho) "hezký" fotbal, ale jede se vysoké tempo. Je to velice přímočaré a důrazné. V každém celku je navíc několik dvoumetrových, devadesátikilových bestií. Práve tyhle zápasy jsem ale miloval.
Chvilku mi trvalo se adaptovat, jelikož když jsem přiletěl do Anglie, tak jsem vážil něco přes 60 kilo i s postelí. První rok jsem tedy strávil více v posilovně, než na hrišti. Poslední 2 sezóny jsem ale neznal nic lepšího, než úterní večer pod umělým osvětlením, klasický ostrovní liják a stovka anglánů s lágrem v ruce, kteří po sobě nepřetržite vyřvávají různé chorály a vy 90 minut jezdíte nahoru a dolu, ramena, lokty a skluzy.
Švédsko je pak překvapivě velice takticky založené. Týmy se tu snaží hrát převážně kombinační fotbal a hráči jsou dobře technicky vybavení s fotbalovou inteligencí, což v Anglii kolikrát chybělo :D.
Nejlepší sestava z českých fotbalistů v zahraničí podle Patrika Růžičky
Jak se Vám zatím líbí život ve Švédsku ?
Fantasticky! Lidé jsou velmi přívětiví a pozitivně naladění. Systém funguje skvěle a všichni si tu navzájem mnohem více věří.
Pověst švédských blondýnek asi pak předchazí sebe sama.
V zimě jsem byl často běžkařit a lyžovat, ale s létem je to nesrovnatelné. Hudiksvall je přímořské městečko a já to mám k pobřeží asi 5 minut. Momentálně se tu ani nestmívá, obloha přes noc jen zružoví - krásnej pohled právě nad mořem.
Užívám si zdejší přírodu i celkově Švédské prostředí. Rád o víkendu vyrazím a cestuji po zdejších krajích. Navíc jsem si koupil starší čtyřkolkovou Audinu, takže se v lesích jezdí o to zábavněji.
Jaký je zájem o nižší soutěže v Anglii nebo Švédsku ?
Překvapivě v obou vysoký. V Anglii asi o něco lepší, protože fotbal je tam silná kulturní záležitost a fanoušci jím opravdu žijí.
Proto vám tam na určité týmy i v 7. lize přijde třeba 2000 lidí. Navíc ta konkurence je tak silná, že se na ten fotbal dá dívat i v těch nižších soutežích.
Ve Švedsku je to spíše záležitost toho, že lidé jdou s radostí podpořit městský klub. Města jsou od sebe v naší souteži vzdálené opravdu hodně. Hrajeme přes celou horní polovinu Švédska, takže jsme na zápas jeli třeba i 12 hodin. Nicméně máme výborně vybavený bus, zůstáváme v luxusních hotelech a já se moc rád podívám po severu, určitě si nemůžu stežovat.
Plánujete se ve Švédsku usadit nebo chcete zkusit ješte další zahraniční destinace ?
Život se mi tu opravdu líbí a rozhodně si dovedu představit strávit zde nějakou dobu, ale chci výš. Uvidíme jak se vydaří sezóna a co přinese budoucnost. Ať už ve Švédsku nebo jinde. Jsem otevřený všem možnostem.
V Dynamu jste hrál například se Zdeňkem Linhartem nebo Romanem Wermkem, kteří se již prosazují v českém fotbale. Nemrzí vás, že jste nezůstal déle ?
Jak jsem řekl, měl jsem asi tehdy možnost se porvat o šanci v Áčku, ale rozhodně svého rozhodnutí nelituji. Kolikrát jsem se ohlížel zpátky a opravdu zpytoval svědomí, zejména ten první rok po odletu a pak vždycky, když mi něco v Anglii nevyšlo. Ale dneska jsem za to nesmírně rád. Vím jaký zkušenosti jsem nabral, angličtinu mám perfektní a zvládl jsem opravdu intenzivní situace, takže i kdyby nic ve fotbale, tak jsem za ty 4 roky školy života vděčný. Za to, jak mě zocelili.
Jinak oba jmenovaní jsou mí velcí kamarádi a zůstali jsme v kontaktu. Jsou to výborní fotbalisté a věřím, že každý má momentálně nakročeno za svým štestím.
Máte nějaký fotbalový sen nebo cíl ?
Od mala jsem byl velkým fanouškem Manchesteru United, takže dětský sen určite bylo zahrát si za ně.
Dnes je to spíš takový neřízený chtíč - dotáhnout to jak daleko jen můžu. Fotbal mě baví, a uvidím, jak se následující roky vyvinou. Stejně tak jsem si ale vědom, že mě to nebude živit navždycky, mám v hlavě i vedlejší plány, ať už týkající se studia či podnikání.
Sledujete stále budějovické Dynamo ?
Sleduji a fandím mu, hlavně pak klukům co znám. Doufám, že se brzy vrátí do 1. ligy, kam patří.
Docela mě ale mrzí chování budějovických fanoušků, obzvláště pak na sociálních sítích. Často mi to připadá, jako by tam bylo několik hyen s klávesnicí pod rukou čekajících na jakékoliv zaváhání. Kluci si zaslouží více podpory a to i na stadiónu.
A abychom na závěr byli tématičtí - Máte nějakého oblíbeného českého fotbalistu v zahraničí ?
Popravdě ne, ale nedávno mě nadchnul Tomáš Egert s jeho příběhem.
Děkujeme za rozhovor!
