Česká stopa v Interu Milán
Pavel Nedvěd v Juventusu, Marek Jankulovski v AC Milán, Tomáš Ujfaluši ve Fiorentině – čeští fotbalisté zanechali v minulosti ve slavných italských klubech velmi výraznou stopu. Jedním z mála celků, za které zatím žádný tuzemský hráč v soutěžním utkání nenastoupil, je současný lídr tabulky Serie A, Inter Milán. Paradoxem je, že málokterý italský celek tak často lanaří mladé české talentované hráče. Loni v září do Interu přestoupil šestnáctiletý záložník Samuel Grygar z Baníku Ostrava. Mladý reprezentant je již čtvrtým českým fotbalistou, který má možnost působit v akademii jednoho z nejslavnějších a historicky nejúspěšnějších klubů z Apeninského poloostrova. Pokusili jsme se zmapovat anabáze tří mladých českých hráčů, kteří působili v juniorských týmech Interu Milán před příchodem Samuela Grygara. Žádný z jeho předchůdců z řad krajanů se do A týmu Interu nikdy neprobojoval, žádný z nich dosud rovněž nenastoupil ani v seniorské reprezentaci. I přesto, že velká očekávání, která do nich byla v mládí vkládána, z různých důvodů zcela nenaplnili, jsou jejich fotbalové a životní osudy velmi zajímavé.
Milan Jirásek
Sparťanský odchovanec přestoupil do Interu v létě 2008, v pouhých šestnácti letech. V mládežnických týmech se potkal mj. s Mariem Ballotellim, na kterého Jirásek vzpomínal v jednom z rozhovorů: „Pamatuju si, jak začal zápas juniorky, už se hrálo, ale on si pořád povídal s kamarádem u plotu. Trenér křičel, ať začne hrát. Vzal si balon, obešel tři kluky a dal gól. A šel si zase povídat k plotu. Takhle to fungovalo s Mariem.“ Pravidelně trénoval i s A týmem, kde měl možnost zblízka poznat hvězdy Zlatana Ibrahimoviče, Samuela Eto’o nebo Javiera Zanettiho. V sezóně 2009/10 odešel hostovat do Sassuola, kde nastupoval převážně za juniorku, připsal si ale i jeden start za první tým, když nastoupil na posledních dvacet minut utkání Serie B proti Lecce. Po návratu z hostování prožil svou nejvydařenější sezónu v Itálii, když v dresu Primavery společně s Markem Kyselou vyhráli slavný mezinárodní mládežnický turnaj v italském Viareggiu. Jirásek patřil mezi stabilní členy základní sestavy, po konci sezóny obdržel od Interu nabídku víceleté smlouvy, která počítala i s hostováním v Serii B, ale nakonec se místo toho rozhodl vrátit do Sparty. Celkem za Primaveru nastoupil k 33 zápasům, ve kterých vstřelil 6 branek. V letenském klubu se mu prosadit nepodařilo, postupně hostoval v Senici, Teplicích a Baníku Ostrava. Několikrát během té doby nastoupil za reprezentaci U21. V červenci 2015 nakonec přestoupil do Bohemians 1905, odkud se po dvou a půl letech přesunul opět do Baníku. V lednu letošního roku pak přestoupil do Mladé Boleslavi. Dohromady zatím odehrál v české lize 135 utkání, ve kterých sedmkrát skóroval. Svého rozhodnutí odejít v mladém věku do Itálie nelituje. „Myslím, že po fotbalové i lidské stránce mi to víc dalo, než vzalo. Posunulo mě to úplně někam jinam. Když nad tím zpětně přemýšlím, nenacházím žádné negativum, že by mi to v něčem ublížilo. Mám jen hezké vzpomínky,“ hodnotil Jirásek v rozhovoru pro iDnes.cz.
„Všichni tam v sobě měli automaticky zabudované: My jsme Inter! Prošel jsem Spartou, taky jsme v tom byli vychovávaní, ale ne na takové úrovni jako tam. Hráči Interu mají při nástupu na hřiště hlavy nahoře, nepřipouští si, že by mohli být horší než soupeř a prohrát. Když to člověk nasaje, zvedá se mu sebevědomí. Zkazíte kličku, přihrávku, ale zkusíte to znova. To mi zůstalo.“
Marek Kysela
Patrně nejvýraznější českou stopu zanechal v Interu obránce Marek Kysela. Do italského celku přestupoval ve stejnou dobu jako jeho vrstevník Jirásek, v patnácti letech z Viktorie Plzeň. „V Interu jsem se ocitl úplnou náhodou. Jejich skaut si mě všiml při zápase reprezentační šestnáctky. O pár týdnů později hrála plzeňská Viktoria rozhodující zápas o titul v kategorii U19 proti Olomouci. Tehdejší plzeňský trenér do nominace zařadil i mě, kluka, kterému bylo patnáct. Myslel jsem, že půjdu na lavičku. Ale poslal mě na stopera v základní sestavě. A já odehrál životní zápas. Vyhrával jsem souboje, neprohrál jedinou hlavičku. Stejný skaut Interu utkání viděl. Vybavil si mě z reprezentace, za týden přišla nabídka z Interu. Přitom tam měl jet na zkoušku o dva roky starší spoluhráč Honza Lecjaks, jenže se zranil,“ vzpomíná Kysela na kuriózní okolnosti, které ho k angažmá v Interu dovedly. V barvách „Nerazzurri“ následně prožil úspěšné čtyři roky. Kromě zisku Viareggio Cupu, ke kterému přispěli společně s Milanem Jiráskem, slavil i triumf v Primaveře, nejvyšší italské juniorské soutěži. Největším úspěchem však bylo bezpochyby vítězství v NextGen Series, což byl předchůdce dnešní Youth Champions League. Zajímavostí je, že juniorku Interu tehdy k triumfu v této soutěži dovedl trenér Andrea Stramaccioni, který později působil v pražské Spartě. „Takticky dokázal tým skvěle připravit. Při zápasech jsme ho nepotřebovali. Věděli jsme, co má každý hrát, v jakých prostorech se pohybovat. Obranu, pokud nemusel, netočil. V juniorské Lize mistrů sestříhal nejlepší momenty každého protihráče, měli jsme soupeře skvěle zmapovaného. Vždycky udělal něco extra pro úspěch,“ vzpomíná Kysela na italského kouče. Kyselovi se v Interu dařilo, za Primaveru nastoupil k 65 soutěžním utkáním, v přípravě dokonce nastoupil i za A tým, který tehdy vedl José Mourinho. V roce 2012 se ale s vedením italského celku nedohodl na podmínkách prodloužení smlouvy a odešel do Jablonce. I v jeho dresu podával solidní výkony, odehrál za něj celkem 96 utkání a vysloužil si i pozvánku do reprezentace U21. Nadějně se rozvíjející kariéru však talentovanému zadákovi ukončily zdravotní problémy. Na jaře 2016 musel podstoupit operaci hlavy, kde mu lékaři odhalili nezhoubný nádor. O rok později mu při zápase praskla plíce. Za dalších dvanáct měsíců mu pak lékaři odhalili epilepsii. Nějakou dobu ještě působil v nižší soutěži v Německu, kde nastupoval za SV Donaustauf. Po ukončení aktivní fotbalové kariéry se věnuje podnikání.
„Materazzi nám na tréninku dával sežrat, že jsme bažanti. Naopak Zanetti a Cambiasso se snažili mladým poradit. Jednou jsem za áčko hrál přípravu proti klubu z nižší soutěže. První půli jsem odehrál na pravém beku a o pauze střídal. Sedl jsem na lavičku a vedle byl borec, který se mě ptal, jak se jmenuju. Tak mu říkám: „Jsem Marek Kysela. A ty? Maicon."
Dominik Smékal
V roce 2014 zamířil do akademie Interu i talentovaný záložník Dominik Smékal. Tehdy čerstvě šestnáctiletý hráč přestoupil do Itálie z dorostu Sigmy Olomouc. V milánské akademii nakonec Dominik Smékal vydržel dva a půl roku, nastupoval především za výběr kategorie U17, trénoval i s A týmem. V roce 2015 byl britským deníkem Guardian vybrán mezi 50 největších talentů světového fotbalu ročníku 1998, vedle Dayota Upamecana či Christiana Pulisice. Smékal byl tehdy přirovnáván k Milanu Barošovi a Václavu Svěrkošovi, svůj potenciál však dosud nenaplnil. Po dvou a půl letech se Smékal vrátil zpět do Česka. „Cítil jsem, že šance dostat se do prvního týmu Interu není velká. A já nechtěl stát, dostával jsem se do věku, kdy jsem potřeboval hrát, abych se nezastavil. A tak jsem zvolil mnohem reálnější cestu,“ objasňoval Smékal své rozhodnutí v rozhovoru pro Olomoucký deník. V A týmu Baníku Ostrava se však nedokázal prosadit a putoval po hostováních ve slovenské Senici a třetiligových Petřkovicích. Momentálně hostuje v Karviné z Opavy, doposud si však nepřipsal ani jeden ligový start.
„Kdyby se čas vrátil, poděkoval bych za nabídku, ale nešel bych. V Česku nadějného kluka upřednostníte. Víte, že další takový už nemusí být, děláte vše pro to, abyste z toho měl finančně co nejvíc. V akademiích Interu a dalších velkých klubů jezdí skauti po celém světě, a na koho ukážou, toho koupí. Dnes vás přivedou jako „hvězdu“, za rok ale přijde pět jiných hráčů, kteří vás přeskočí. Neříkám, že jsem toho litoval tehdy, to jsem nad tím nepřemýšlel, ale teď bych to neudělal. Myslím si, že jít českou cestou je lepší. Dostat hypoteticky takovou nabídku třeba můj syn, nedoporučoval bych mu to.“
Čest tuzemskému fotbalu tak v prvním týmu Interu Milán dosud dělá pouze Eva Bartoňová, sedmadvacetiletá reprezentantka, která se v italském celku dokázala prosadit poté, co do něj přestoupila v létě 2019 ze Slavie. Ačkoliv slavný milánský klub v minulosti mnoho kvalitních českých hráčů sledoval a pokusil se je získat, v mužském prvním týmu zatím žádný z nich nenastoupil. Bude jistě zajímavé sledovat, jak se s touto výzvou popere talentovaný Samuel Grygar, který v Interu zatím nastupuje za výběr do sedmnácti let a je odhodlán se do prvního týmu probojovat. Jisté je pouze to, co na vlastní kůži poznali všichni jeho předchůdci – rozhodně ho nečeká snadná práce.
